Tenkrát to ještě šlo. Vyrazit místo pro vánočního kapra na Maltu. Prostě před Vánoci zabalit svoje saky, pas a letenku a nechat všechen ten prosincový stres na letišti v Praze. A zimní bundy doma ve skříni, protože tahle malá středomořská země vás i v zimě přivítá příjemnými cca 15 stupni. A o něco míň milým větrem, který je všude a v plné síle. Dlouhovlásky chápou.
Co na Maltě oceníte, je její ideální velikost. Na desetidenní dovče máte pořád co objevovat a pokud rádi chodíte pěšky, tak se skoro kamkoliv dostanete po vlastních nohou (na sousedním Gozo zvlášť). A kam nedojdete po svých, tam dojedete autobusem. Hromadná doprava funguje perfektně. Pokud ji pochopíte. I když stojíte na zastávce, která vypadá tak, že na ni už minimálně rok žádný autobus nepřijel, nemusíte se bát. Určitě dorazí. Jen když ho zmerčíte, nesmíte zapomenout zvednout ruku a mávnout na něj. Jinak zmizí stejně rychle jako se objevil. Většinou ale stačí jeden nevydařený pokus a už víte.
Když totiž nechytíte bus, tak možná nestihnete ani otevřené street food stánky. A to by byla fakt škoda. Stejně jako by byla škoda nezajet si na nějaký místní trh a koupit tam čerstvě vylovené, natrhané nebo naložené pochoutky. Pak si s nimi sednout na nejbližší molo a prostě jen tak být a cpát se. Pokud není svátek, to pak nefunguje skoro nic. Kromě McDonalda. Ale o to větší radost máte, když ho najdete a můžete si dát novoroční oběd (ve čtyři odpoledne po celodenním nedobrovolném půstu).
Všechno to ale stojí za to.
PS: Pokud vám při prohlížení fotek bude připadat, že jsem se vrátila ke svému skotskému instagramovému projektu se dveřmi, tak věřte, že podoba je čistě náhodná. Ale věřím, že si je užijete. Až po ty čtyři chlupaté střešní hlídače.
